
Objevila jsem kouzlo vícedenních výletů na koloběžce s mojí čivavou (Hačikem) a batohem na zádech. Je to nepopsatelný pocit projíždět nádhernou českou krajinou, cítit vítr ve tváři a mít po boku svého čtyřnohého parťáka. Směju se, někdy si zpívám, potkávám inspirativní lidi a kochám se přírodou. Posouvám své psychické i fyzické limity a poznávám sama sebe. Jako by se člověk vracel zpátky „ke kořenům“. Zapomenu na všechny běžné starosti, povinnosti a jen si užívám naplno přítomného okamžiku…

Ale začátky nebyly tak "růžové"
Když jsem v roce 2023 plánovala svůj první výlet s přespáním v lese sama pod širákem, tak mě všichni odrazovali. "Je to nebezpečné! Co, když Tě někdo přepadne? Okrade? Bude Ti v noci zima. Hačiko uteče nebo nebude chtít spát venku. Nemáš správné vybavení. Nebude tam signál a nedovoláš se pomoci. Zabloudíš. Sežere Tě medvěd...?". Ale já byla rozhodnutá, že vyrazím. Hodně mě inspirovala Jitka Klosová, úžasná dáma z komunity Koloběžky CZ (na Facebooku), která jezdí sama běžně, spí v lese nebo jinde venku. A navíc.... já mám přeci věrného, osobního strážce, hlídače Hačika, tak čeho bych se bála, že? 🙂
První přespání v lese
Den "D" nastal (srpen 2023). Doma jsem si našla v mapě obec Bílichov kousek od Slaného. Podle mapy mi to přišlo sympatické a bylo to hned vedle Klobuků, kam jsem jela za kamarádem, který tam má rybník. Sice jsem měla zabaleno, ale věci jen v takovém batohu na psa, který není úplně sportovní. Batoh byl narvaný k prasknutí (utrhla jsem i jezdec na zipu) a to tam ještě nebyl bivak, pro který jsem si měla jet cestou. Takže jsem si vzala i záložní variantu, obří krosnu 65 litrů a nějak to dopadne.
Vyrazila jsem autem pro vojenský bivak z inzerátu (BIVI Defcon5 - Olive), kde ho pán prodával za půlku. Cílem bylo, aby nenavlhnul péřový spacák od ranní rosy, abych ho mohla zavřít kvůli Hačíkovi a aby nebyl moc velký. Pán říkal, že se sejdeme někde na Kladně u Sochorové válcovny. Prý to nemá adresu...??? No trochu jsem se bála, ale měla jsem připravený pepřák. Když jsem mu volala, že už se asi blížím, tak říkal, že má černé auto a otevřený kufr..? Okamžitě jsem si říkala, tak to je jasný. Praští mě po hlavě, hodí mě do kufru a konec, šmitec .
Ale všechno dopadlo dobře. Pán byl strašně sympatický, všechno mi vysvětlil a jen upozornil, ať to dám na plachtu. Tu jsem zapomněla doma, tak jsem vyrazila do Sportisima na Kladně, kde ji prodávali. A rovnou jsem tu vzala i super batoh Head 35l, kam se mi vešlo úplně všechno + se jako bonus ladil k Sisi (koloběžce). Takže věci mám a hurá za kamarádem do Klobuků. Tam jsem si dala kafčo, s sebou dostala plechovku píva a kolem 18h dorazila do Bílichova.
Tam byla úžasná stáj s restaurací a kochacím výhledem. Dala jsem si tu znojemskou, Plzničku a domluvila se, že si tu přes noc nechám auto. Vyrazila jsem do lesa k rybníkům, které mě na mapě zaujaly. Tam jsem si říkala, že bude určitě hezké spaní. Jedu kolem prvního...všude lidi a rybáři, kolem druhého, tam byly vidět chatky tzn. žádná samota, další hezký, ale stáli tam 2 cyklisti a to mi vadilo, jedu k poslednímu a ten je vyschlý s výhledem na bagry. Začalo se stmívat a já chytala trochu nerva, kde tedy bude to romantické místo, které jsem si vysnila?
Chtěla jsem v noci přeci koukat na hvězdy , takže úplně v lese být nakonec nechci...Neměla jsem moc času, aby nebyla tma, takže jsem se vrátila k tomu hezkému rybníku a doufala, že už tam nikdo nebude. A nebyl! Ani noha a nádherný plácek přímo pro nás. Rychle chaoticky vyndávám věci, abych to stihla rozložit za světla. Bivak měl nějaké tyčky a kolíky, tak jsem si nebyla jistá, jak se to úplně skládá. Každopádně jsem to zvládla. Hačík se tam pořád hrnul. Dala jsem do bivaku karimatku, polštářek, spacák, přivázala Sisi ke stromu a čekala, co na to Hačiko.
Ten se nadšeně zavrtal do spacáku a okamžitě usnul. No chrápal jako chlap. Nevzbudily ho ani zvuky lesa ani "žbluňkání" ryb. Já byla totálně bez signálu a o to to bylo lepší. Užívala jsem si dechberoucí hvězdnou oblohu. Bylo to neuvěřitelné. Kýčovité, fascinující viz foto ve 3h ráno. Zima v bivaku nebyla a ani se nezapařoval spacák. Tenhke bivak je fakt super!!!
Ráno jsem se vzbudila do sluníčka. K snídani si zalila takovou kaši. Moc mi nechutnala, ale asi byla zdravá. Chtěla jsem si nutně vyzkoušet nový vařič. Bohužel ranní káva nebyla, zapomněla jsem si hrneček. V jednu chvíli se k nám blížil pes bez páníčka. Já měla okamžitě připraven v jedné ruce pepřák v druhé Hačika a čekala, co udělá. Vykoupal se a šel..Uf. Pak mi asi hodinu trvalo všechno zabalit.
Bivak ani karimatka mi nešly složit do stejné velikosti, byl to boj kdo z koho, jinak bych to do batohu nenarvala. Pak jsme se Sisi ujeli pár kiláčků po lese, cestou potkali houbaře s plnými košíky a vrátili se zpět ke stájím, kde měli auto. Takže...? Zvládli jsme to!
To odstartovalo mé nadšení a vystřelení dopaminu až do nebe. Adrenalin, radost, svoboda... Hledala jsem informace ke správné jízdě na koloběžce, chodila na kurzy, přidala se do komunity na Facebooku Koloběžky CZ, kde je úžasná parta lidí, kteří vždy poradí a motivují. Díky mému kamarádovi Vikymu jsem objevila projekt Stezka Českem, který mě doslova pohltil. V roce 2025 plánuji objet celou republiku (cca 2200 km po hranicích). Zkouším a testuji spousty vybavení. Pomalu se ze mě stává nadšená „ultralight“ cestovatelka. Pořizování co nejlehčích a hlavně funkčních věcí je velkým koníčkem.
Hačiko si dobrodružství užívá stejně jako já.. V košíku se veze jen na silnici nebo z kopce, jinak hrdě běží vedle koloběžky. Bude mu (v červenci 2025) 7 let a chci, aby se mnou jezdil, dokud mu to zdraví dovolí. Bohužel má plno problémů. Epilepsii (záchvat cca 1 - 2x měsíčně), šelesti na srdci, prodloužené měkké patro (to způsobuje extrémní chrápání a špatné dýchání), alergie skoro na všechno. Po prášcích přibral asi 1.5 kg a váží 4.7kg. Ale bez něj si cesty nedovedu představit. Je mým parťákem, ochráncem a i když to bude znít jako reklama na vložky, tak mi dodává pocit jistoty a bezpečí :-D. Ale pepřák mám pro jistotu pořád při ruce..

Už si dokážu zabalit batoh na několikadenní cestu pod 8 kg, což se v začátku zdálo nemožné. Postupně sbírám zkušenosti a zážitky, které bych Ti chtěla předat formou mé on-line knížky "Čivavaběžka", která bude k dispozici od srpna 2025. Vydej se na cestu se mnou! Objevuj radost z pohybu a krásu české krajiny.. Neboj se vykročit z komfortní zóny. Ukážu Ti, že i s batohem, koloběžkou a psím parťákem můžeš zažít dobrodružství, o kterém jsi ani nesnil/a.


Z každé cesty si odnášíme něco víc než jen ujeté kilometry. V knize najdeš nejen příběhy plné emocí, ale i tipy, jak se připravit na vlastní výpravu. Dokážeš víc, než si myslíš! Nech se inspirovat tím, jak jsem překonala obavy a vyrazila na životní jízdu – možná tě to nakopne k tvé vlastní. Čivavaběžka nebude jen kniha – bude to pozvánka ke svobodě, k přírodě a k objevování sebe sama.
- Přijmeš ji?